Většina „obyčejných“ tsunami je způsobena tektonickou činností pod hladinou moří či jezer. V 90 % případů vzniká právě v důsledku podmořského zemětřesení. V jejich blízkosti se vyskytuje též většina sopek na Zemi, které mohou být také jednou z příčin.
Aljašku nezasáhlo jen tak ledajaké tsunami, ale megatsunami! Jaký je v tom rozdíl?
Megatsunami může vzniknout prakticky všude, kde je jakákoliv rozsáhlejší vodní plocha, tedy i jezero nebo přehrada. Na rozdíl od tsunami, jejíž výška roste v mělkých vodách a nejmasivnější je, čím blíže se dostává k pevnině, megatsunami hned zpočátku vytvoří vysoké vlny, které mohou sahat od stovek až po tisíc metrů.
Megatsunami vyniká nejen svou výškou, ale i způsobem vzniku. Zatímco „běžné“ tsunami nejčastěji zrodí podmořské zemětřesení, spouštěči megatsunami jsou masivní sesuvy horniny či ledovce a ve vzácných případech také dopad vesmírného tělesa.
Z geologických stop sice jasně vyplývá, že jejich výskyt je vzácný, ale vzhledem ke své síle jsou značně devastující, ač zpravidla zasahují jen omezené území.
Co přesně se v roce 1958 na Aljašce odehrálo?
Geologové o megatsunami poprvé spekulovali už v roce 1953, když v zátoce Lituya na Aljašce, objevili známky neobvykle velkých vln. Nikdo však nechtěl ani ve snu věřit tomu, že by se to o pět let později stalo skutečností.
Zemětřesení o síle 7,8 stupňů Richterovy stupnice v těsné blízkosti aljašské zátoky Lituya uvolnilo 9. července 1958 zhruba 30 milionů kubických metrů skály. Tato masa spadla z výšky přesahující 900 metrů přímo do Gilbertovy úžiny, která se zátokou sousedí. Dopad způsobil gigantickou lokální vlnu tsunami. Její síla strhávala veškeré stromy a rostliny nacházející se 525 metrů nad hladinou moře. Miliony stromů byly vytrženy a odplaveny vlnou. Jednalo se o nejvyšší megatsunami, která kdy vznikla a byla zaznamenána lidstvem. Stopy po ní jsou na svahu viditelné dodnes.
Jak na katastrofu vzpomínají svědci?
A lidské oběti? Díky tomu, že Aljaška nepatří zrovna k nejhustěji osídleným místům naší planety, neštěstí nepřežili „jen“ dva rybáři, kteří onoho večera zmizeli spolu s vlnou valící se do oceánu. Katastrofa takového kalibru by na jiném místě mohla vzít tisíce životů.
Celé události přihlíželo několik dalších svědků. Ti hovořili o burácení podobnému „jaderné explozi“. Rybáře Howarda Ulricha, jenž se svým osmiletým synem tehdy nocoval na lodi, dokonce velká vlna nabrala a nějakou dobu plavidlo nesla po hladině „nad korunou stromů“. „Vlna rozhodně začala v Gilbertově úžině, těsně před koncem zemětřesení. Nejdříve to vůbec nebyla vlna – spíše to znělo jako exploze či utržený ledovec,“ popisoval vlnu Ulrich.
Další, kdo viděl všechno na vlastní oči, byl William A. Swanson. Ten stačil se svou ženou sotva opustit loď, na které v momentě zemětřesení pluli a utéct do bezpečí. „Hory se hrozně třásly a obrovské kusy skály padaly do vody,“ vzpomínal Swanson.
Zdroje: eurozpravy.cz, www.muzivcesku.cz, nedd.tiscali.cz, coolmagazin.iprima.cz
