Mystérium Tarimské pánve

Tarimská pánev v severozápadní Číně v oblasti Sin-t’iang je obrovská bezodtoká oblast, kde téměř neprší, a s obrovskými rozdíly teplot v zimě a v létě. Toto místo, nejspíš jedno z posledních osídlení Asie, má svou bohatou historii i kulturu. Je nasnadě, že má nespočet lákadel, co však přitáhlo velkou pozornost v 90. letech minulého století, je objev stovek přirozeně mumifikovaných těl – zdánlivě západního vzhledu – z období 2 000 let př. n. l. až 200 let našeho letopočtu. K vyřešení původu těchto osadníků použili vědci metodu sekvenování lidského genomu.

Klíč k hádance

Byla to právě analýza DNA třinácti nejstarších mumií z této oblasti, z nichž pět rovněž z období 3 000 až 2 800 př. n. l. pochází z nálezů v sousední Džungarské pánvi, která tuto letitou záhadu jejich západního vzhledu pomohla týmu vědců z Číny, Spojených států a Evropy osvětlit. Nebyl to jen vzhled mumií, ale i plstěné a tkané oděvy, do kterých byly zabaleny, a nálezy potravin, například sýra, pšenice nebo prosa, které vědce poněkud zmátly. Dle všeho to mohli být pastevci jámové kultury z počátku doby bronzové, kteří putovali ze stepí Západní Asie poblíž černomořské oblasti na jihu Ruska, nebo o zemědělce s vazbami na rané zemědělce z Íránské vysočiny, kteří migrovali z pouští Střední Asie.

Přirozená mumifikace

Mumie fascinují nejen odbornou ale i laickou veřejnost již od prvního nálezu. Co však vědce zaujalo na těchto „tarimských“ mumifikovaných ostatcích starých až čtyři tisíce let, byla zachovalost jak těl, tak oděvů. Jak již bylo řečeno, v této oblasti téměř neprší, a tak svou roli zcela určitě sehrál suchý pouštní vzduch, který zde zapůsobil jako konzervační prostředek, který uchoval rysy obličeje i barvu vlasů, ale napomohl i uchování prvků jejich kultury. Vědci dospěli k názoru, že se spíš jedná o původní obyvatele dané oblasti z období doby ledové, než již zmiňované pastevce či zemědělce.

Zdroj: Youtube

Kdo byli tito obyvatelé?

Lidé z této asijské oblasti jsou přímými potomky v době ledové téměř vymizelých starověkých Severoevropanů, jichž distribuci genů v genomu má v současné době jen nepatrná část populace, původní obyvatelé Sibiře a Ameriky však až čtyřicet procent. Mumie z Tarimské pánve nevykazují žádné shodné prvky s populacemi své doby, skupina tedy žila v genetické izolaci a měla svou vlastní kulturu, čímž se naprosto odlišuje od jiných skupin. Navzdory tomu, jak se zdá, se nebránila novým technologiím, které přejímala od pastevců a zemědělců. Jejich tzv. západní vzhled nejspíš způsobily vazby na starověký Severoeurasijský genofond z doby pleistocénu. Extrémní přírodní podmínky této oblasti zřejmě bránili migraci, což vysvětluje, čistý genetický fond.

Prozradily však mumie z Tarimské pánve vše?

Ač studie a rekonstrukce o původu mumií z Tarimské oblasti změnila pohled na tamní oblast, je nutné ve výzkumu genomů starověkých lidí i z dalších období pokračovat, aby bylo možné získat další poznatky ohledně historie migrace ve stepích Eurasie. Stále zůstávají některé otázky nezodpovězeny. Jedná se například o záhadné pohřbívání na lodích, kde byly mumie v rakvích nalezeny, či jaké mělo význam. Tento způsob pohřbívání mrtvých nebyl u ostatních národů běžnou praxí či tradicí, kromě snad mořeplaveckých, například Vikingů. Je nutné podotknout, že pouhých osm mumifikovaných těl z Tarimské pánve není dostatečné na shromáždění potřebných údajů, stejně tak jako rozložení analyzovaných pohřebišť Xiaohe a Gumugou v Tarimské pánvi a v Džungarské pánvi.

Zdroje: www.ancient-origins.net, www.sciencedaily.com, www.scmp.com, www.youtube.com