Jedna z turisticky nejzajímavějších ulic v Praze byla svědkem proměn od středověku až po současnost. Označuje významnou trasu, po které se Praha vyvíjela, a zachycuje podstatu architektonického a historického vývoje města.

Zdroj: Youtube

Středověké počátky

Nerudova ulice byla založena ve 13. století za vlády Přemysla Otakara II. a její počátky jsou stejně staré jako Nové Město, jehož byla součástí a které mělo spojit královský hrad s rozvíjejícími se oblastmi pod ním. Ve svých prvopočátcích měla ulice praktický účel, neboť usnadňovala strmé stoupání k hradu pomocí strategicky umístěných dřevěných trámů, které pomáhaly koňským povozům. Tyto rané úpravy zdůrazňují dlouhodobý význam ulice v Praze.

Její architektonický vzhled, utvářený převážně v období baroka, si zachovává prvky odkazující na středověk a nabízí vizuální vyprávění o vývoji pražské městské krajiny.

Pocta literárnímu titánovi

Svůj současný název získala v roce 1895 na počest českého básníka a spisovatele Jana Nerudy.

Nerudova ulice je s tímto literátem nesmazatelně spjata nejenom jménem. Nerudovo dětství a pozdější literární tvorba byly formovány jedinečnou atmosférou zdejší lokality, neboť zde bydlel v domě zvaném U Dvou slunců, kde jeho otec provozoval trafiku. Po osobních tragédiích Neruda nakonec Malou Stranu opustil, ale jeho odkaz a živé líčení okolí v jeho dílech, jako jsou "Povídky malostranské", zvěčnily ducha Nerudovy ulice.

Dědictví domovních znamení

Vývoj Nerudovy ulice od středověké dopravní tepny k baroknímu zázraku je patrný na jejích architektonických památkách a jedinečných domovních znameních, která zdobila její budovy. Před zavedením číslování domů císařovnou Marií Terezií sloužila znamení, od "Dvou sluncí" po "Zlatou korunu", jako vizuální průvodce a symboly profese nebo postavení obyvatele domu. Pozoruhodné je, že zde sídlily významné rodiny, včetně tří generací proslulých pražských houslařů.

Architektonická velkolepost

Při procházce Nerudovou ulicí je nepřehlédnutelná architektonická velkolepost barokního období. Mezi její pozoruhodné stavby patří Morzinský palác, který je dokladem uměleckých a kulturních snah rodiny Morziců. Průčelí paláce, renovované na počátku 18. století vizionářským architektem Janem Santinim Aichlem, zdobené sochami a podepřené heraldickými sochami, naznačuje bohatství, které kdysi tuto ulici určovalo.

Od šlechty k diplomacii

Snad nejmonumentálnějším dokladem šlechtické minulosti Nerudovy ulice je Thun-Hohensteinský palác. Původně byl postaven na počátku 18. století a je majákem barokní architektury a trvalým odkazem rodu Thun-Hohensteinů. Palác, který v současnosti slouží jako italské velvyslanectví, svým původem a vývojem odráží přechod ulice od středověké cesty k barokní magistrále a ztělesňuje bohatou tapiserii pražské historie.

Ulice s kulturním významem

Nerudova ulice není jen zásobárnou architektonických zázraků; stala se dějištěm významných kulturních milníků. Na počátku 20. století byla ulice svědkem zahájení provozu první pražské autobusové linky, která znamenala úsvit moderní dopravy v českých zemích. Tato inovace, navzdory počátečním problémům, vydláždila cestu urbanistickému rozvoji města.

Krajina je poseta sakrálními památkami, z nichž vyniká kostel Panny Marie Andělské a svatého Kajetána, který je unikátní svou konstrukcí bez věží. V přilehlém klášteře kostela se konalo první veřejné divadelní představení v Praze, což podtrhuje roli Nerudovy ulice ve vývoji českého divadla.

Živé muzeum

Nerudova ulice se svou směsicí středověkých základů a barokní elegance ztělesňuje ducha Prahy. Je to živé muzeum, kde každá budova vypráví svůj příběh, každá dlažební kostka je svědkem staleté historie. Pro návštěvníky i místní obyvatele je procházka Nerudovou ulicí cestou časem a nabízí pohled na architektonickou a kulturní strukturu, která určuje identitu Prahy.

Zdroje: cs.wikipedia.org, starapraha.cz, turistika.cz