Příběh pardubického krematoria začíná po roce 1919 po přijetí zásadního zákona, který legalizoval kremaci v České republice. Výstavba krematoria znamenala výrazný odklon od dobových norem. Z dálky může budova svou výraznou architekturou připomínat perníkovou chaloupku, která je na hony vzdálená vážnosti obvykle spojované s krematorii.
Architektonický styl pardubického krematoria je známý jako " rondokubismus". Styl, který se vyznačuje složitými dekorativními prvky a zdobnými detaily, odráží pečlivou myšlenku a péči, která byla věnována každému aspektu jeho návrhu, a to jak uvnitř, tak i zvenčí.
Architektonický vizionář
Výstavba krematoria byla svěřena firmě Karla Kohouta a Jaroslava Krupaře, která Janákův vizionářský návrh pečlivě přetvářela ve skutečnost. Architektův smysl pro detail se rozšířil i do interiéru, kde se na nádherné výzdobě podílel František Kysela. Dne 29. září 1923 se v krematoriu uskutečnila první kremace, čímž se začala psát jeho slavná historie.
Budova, která se vymykala očekávání
Pardubické krematorium se zpočátku nesetkalo s širokým ohlasem veřejnosti. Lidé proti "šílené" stavbě protestovali a sepisovali petice.Podle historika architektury Davida Vávry však právě tento nedostatek nadšení byl tím, co jej činilo skutečně výjimečným. Poznamenal: "Kdyby bylo přijato s nadšením, bylo by na architektuře něco špatně, nebyla by přelomová. Ale tahle je, a zároveň je definitivní – ukončuje určité období, završuje ho, nelze jít dál."
Filmový odkaz
Koncem 60. let 20. století se pardubické krematorium dočkalo filmové slávy, neboť posloužilo jako kulisa pro film Juraje Herze Spalovač mrtvol se slavným Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Ve filmu byly inovativně využity exteriéry i interiéry krematoria, což ještě více umocnilo jeho tajemnou auru. Navzdory úspěchu v zahraničí čelil film v komunistickém Československu zákazu kvůli kontroverzním tématům, což vedlo k jeho dlouholetému uzavření do trezoru.
Místo věčného loučení
Dnes pardubické krematorium nadále slouží svému posvátnému účelu a místo posledního odpočinku zde každoročně najde kolem tří a půl tisíce osob. Kremační proces, prováděný při teplotách od 900 do 1000 stupňů Celsia, trvá něco málo přes hodinu a na jedno tělo připadá v průměru 2,8 kilogramu popela. Staré ohniště, zvěčněné ve filmu "Krematorium", bylo nahrazeno moderními pecemi v novém křídle.
Kulturní památka pro věky
O architektonickém významu pardubického krematoria svědčí i to, že bylo v roce 2010 prohlášeno za národní kulturní památku. Mistrovské dílo české architektury nepřestává uchvacovat návštěvníky z celého světa. Ať už vás přitahuje jeho jedinečný design, nebo jeho filmové kouzlo, pardubické krematorium je bezesporu pokladem, který stojí za to prozkoumat.
Zdroje: pardubice.rozhlas.cz, eurozpravy.cz, kudyznudy.cz
