Zvyšování erotické touhy

Už od nepaměti se lidé snaží povzbudit a zvýšit svou erotickou touhu i sexuální výkonnost. Jedním z prostředků, jak toho dosáhnout, jsou afrodiziaka. Ta lidé tradičně hledali v přírodě. Byly to rostliny a byliny. V jejich magickou moc lidé věřili od pradávna. Jednou z nejstarších je například Maca peruánská z oblasti And, kterou využívali již starověcí Inkové. V Asii patří mezi nejznámější ženšen. V mnoha zemích se po staletí používá kotvičník zemní, který může také pomoci zvýšit hladinu mužských hormonů. Tyto byliny mají i další blahodárné účinky na organismus a používají se dodnes jako doplňky stravy.

Především v Asii byly také velmi oblíbené části zvířat. Obvykle to byly sušené penisy, třeba krokodýlů, nebo prášek z parohů jelenů či rohů antilop a nosorožce. Ač u rohů nosorožců nebyly účinky na mužskou erekci a zvyšování sexuální touhy prokázané, ocitnul se tento živočich díky vybíjení na listině kriticky ohrožených druhů. Kromě afrodiziak se věřilo i na různá kouzla, zaříkání a talismany. Ve starověkém Římě a Řecku se na povzbuzení sexuální funkce vyráběly amulety z genitálií kohouta nebo kozla.

Jak řešili svá selhání v posteli naši předci

První záznamy o léčbě sexuálních poruch pocházejí z 8. století. Římané jako lék při poruchách erekce nebo neplodnosti jedli genitálie nebo varlata zvířat, o kterých věděli, že se dobře množí, třeba králíci nebo myši. Prý také pili sperma dravých ptáků, hlavně orlů nebo jestřábů. I další staletí se věřilo, že se mužná síla navrátí pojídáním penisů zvířat, jedli se i syrové býčí nebo lví žlázy, kterými si také potírali muži tělo. Ve 13. století doporučoval mnich A. Magnus pečené vlčí penisy. Kromě toho se popíjeli různé lektvary z rýže nebo sezamu, šťávy z řepy, které se vařily na vepřovém sádle. Jeden, poměrně drastický způsob léčby impotence, doporučoval v 18. století doktor W. Hammond. Byla to léčba elektrodami. Ty se přiložily na páteř, ke konečníku, varlata a penis a pustil se do nich elektrický proud. Avšak jak doktor sám přiznává, byl to pro pacienta značně nepříjemný zážitek.

Příčiny poruch a nové poznatky

V dobách, kdy lékařské poznatky v oblasti sexuologie nebyly ještě ani v plenkách, se ze sexuálních poruch vinily čarodějnice, prokletí nebo jiná zlá moc. V 18. století se věřilo, že poruchy souvisí se ztrátou spermatu, kterým dotyčný plýtvá při masturbaci. Doktor S. Šalamoun vymyslel speciální balzám z kardamonu, brandy a sušeného brouka puchýřníka lékařského, který vyvolává záněty. Balzámem se natřela varlata v lázni se studenou vodou. To mělo zabránit touze masturbovat a tím udržovat zásobu spermií. O století později si psycholog a neurolog Brown-Séquard uvědomil, že podstatnou roli hraje testosteron a začal ordinovat extrakt z varlat psů. To nastartovalo éru pokusů o zvyšování hladiny tohoto hormonu.

Století 20. přineslo další pokrok v této oblasti – penilní implantáty. První vytvořil v roce 1936 N. Bogoras z žeberní chrupavky a kosti, které se vstřebaly po několika letech do těla. Na tuto metodu navázali další lékaři a vědci. Od akrylových tyček, které způsobovaly infekce, se řešilo použití vhodných materiálů, 60. léta pak přinesla silikon. S pokrokem vědy se objevovala další a další řešení, různé implantáty, protézy. Třeba nafukovací, které se používají i dnes.

Zdroje: refresher.cz, www.ncbi.nlm.nih.gov