Dědečci s bílým vousem

Napříč národy jsou Vánoce jednou z příležitostí k poklidnému posezení s rodinou a přáteli. Ozdobený stromeček, svíčky, jmelí, dárky. A ty přináší „otec Vánoc“ – starý pán s bílým vousem v červené čapce, v červeném kabátku a s rancem dárků přes rameno. Ve Spojeném království jako Father Christmas nebo v dalších anglicky mluvících zemích známý jako Santa Claus se protáhne komínem a dárky naplní pletené punčochy, které si děti zavěsily na krb. Ve francouzštině je tento „hodný otec“ Père Noël, ve španělštině Pelé Noël a pak jsou různé obměny pro dědu Mráze. Dětem na Islandu nosí dárky třináct rozpustilých skřítků – trollů, kteří postupně dávají dětem dárky do bot na parapetu jejich pokojíčku. Mají svá jména, své tváře. No a nám je nosí Ježíšek. Nikdo neví, jak vypadá, nemá sáně ani soby. Jen se ozve zvoneček a dárky jsou pod stromečkem.

Co bychom si na „štědrém“ stole odpustili?

Štědrovečerní tabule je tradice sama o sobě. Z tradičních vánočních pokrmů má asi tu nejhorší pověst anglický vánoční pudink, jehož historie sahá až do středověku. Zlé jazyky tvrdí, že je poživatelný jen pro Angličany. Stejně jako pro bramborový salát u nás, anglické hospodyňky pro něj mají svůj tajný rodinný recept. A tak se pudinky liší barvou od tmavě hnědé až po téměř černou. Vzhled však nejspíš není to jediné, kvůli čemu má svou nedobrou pověst. Pudink je nákyp ze sušené ovoce a loje – a dalších ingrediencí a koření. Je tak neskutečně sladký a hutný. Nesmí však chybět na žádném anglickém vánočním stole.

Tradiční norskou vánoční lahůdku – smalahove si mnohé rodiny dnes odpustí, nejspíš kvůli náročné přípravě. Je to ovčí hlava. Ta se rozpůlí, vyndá se z ní mozek a pak se nejméně dva dny namáčí ve vodě. Poté se suší, nasolí a udí nebo vaří v páře. Tradiční je i konzumace. Nejprve se sní uši a oči – ty jsou tou největší lahůdkou. Maso se pak z lebky začne obírat od přední části hlavy.

Další delikatesu, kterou by si mnozí asi odpustili, jsou mopanoví červi. Je to oblíbený sváteční pokrm mnoha jihoafrických států. Jde o housenky můry císařské, které se smaží s cibulí, rajčaty a chilli.

Jednoduše tradice

Kdysi chudá rodina neměla nic, čím by si ozdobila stromeček, vypráví ukrajinská legenda. Nářek rodiny vyslyšeli pavouci, kterých byl plný dům. Ti pak do rána holý stromek vyzdobili pavučinami, které se o Štědrém večeru proměnily ve zlato a stříbro. Tradičně se tak vánoční stromky na Ukrajině zdobí umělými pavučinami, které mají přivolat štěstí.

Úspěch, plodnost a naději v nadcházejícím roce už po staletí má obyvatelům španělského Katalánska přinést hovínko. Symbolem je figurka rolníka v podřepu se staženými kalhotami (caganer), který právě vytlačil nestravitelné zbytky potravy. Nejenže se stává „členem domácnosti“ v období Vánoc, je i součástí katalánských betlémů. Od 18. století k rolníkovi s červenou čapkou přibyly sošky známých osobností ve stejné pozici. Katalánské děti nevěří na „Ježíška“. Mají své „caga tió (kadící polínko). To je poleno, které má namalovanou veselou tvářičku. Děti ho dají na stůl v kuchyni, přikryjí dekou, aby bylo v teplíčku, a celý prosinec ho vykrmují ořechy a sladkostmi. Na Štědrý den ho pak klacíkem „vypráskají“, aby mohl stravu lépe „vykakat“ v podobě dárků. Zatímco se pak někde v ústraní modlí, rodiče dárky nastrkají pod deku.

Od ředkviček k pantoflím

K Vánocím v Mexiku patří Noc ředkviček. Například ve městě Oaxaca se každoročně pořádá soutěž o nejkrásnější vyřezanou „obří“ ředkvičku. Je odkazem na koloniální období, kdy tuto kořenovou zeleninu přivezli Španělé. Ve Švédsku je součástí vánočních oslav koza. Je všude od malých figurek po obří stavby. V Norsku se věří, že je Štědrý den dnem čarodějnic a zlých duchů. V předvečer se musí schovat všechna „smejčidla“, aby si některý z těch zloduchů nepřišel pro nějaké to koště na štědrovečerní let.

A nakonec náš zvyk. Na seznamu podivných světových zvyků jsme se ocitli díky „hodu bačkorou“. Jedna z mnoha českých vánočních tradic praví, že se má svobodná dívka na Štědrý večer postavit zády ke dveřím a hodit přes rameno botu či pantoflíček. No a když padne špičkou ke dveřím, čekají ji vdavky. Pokud ne, pak musí vyčkat do příštího roku. Tradice, ať vánoční či jiné, jsou hezkým odkazem předchozích generací a patří k historii národů.

Zdroje: backpackertravel.org, www.yha.com.au, www.cda.eu