Myšlenka vybudovat lávku ze Starého Města na Klárov se zrodila v roce 1866 souběžně se stavbou mostu císaře Františka Josefa. Koncepce přemostění Vltavy v místě dnešního náměstí Jana Palacha se však rodila již od konce 30. let 19. století. Z různých důvodů, včetně finančních omezení a poptávky veřejnosti, se však Pražané museli téměř tři desetiletí spokojit s přívozem. Před výstavbou lávky bylo území na staroměstském břehu zvané Rejdiště vnitřní periferií, využívanou především k hospodářským účelům.
Železná lávka
Stavba lávky byla zahájena 1. července 1868 a pozoruhodné je, že byla dokončena za necelých sedmnáct měsíců. Geniální plány lávky vypracoval Karel rytíř Veselý pod vedením londýnských inženýrů Rowlanda Masona Ordishe a Williama Henryho Le Feuvra. Veselý také pečlivě dohlížel na stavební práce. Železné konstrukce, kromě nosných řetězů a ložisek, dodala firma Ruston and Co. z Prahy.
Finanční prostředky na stavbu byly získány prostřednictvím akciového družstva, které prodalo 1 300 akcií v nominální hodnotě 200 guldenů. Družstvu a jeho akcionářům byla zaručena návratnost investice prostřednictvím práva vybírat mýtné po dobu šedesáti let.
Samotná lávka byla zavěšená řetězová konstrukce, kterou podpíral jeden zděný pilíř uprostřed Vltavy a dva pobřežní kotevní pilíře. Prostřední pilíř zdobila litinová mostní brána, kterou lemovaly dva 17,5 metru vysoké pylony. Masivní řetězy, které nesly váhu lávky, vyrobily Sheffieldské železárny.
Pod litinovými a dřevěnými vazníky vedlo plynové potrubí, které napájelo plynové lucerny, jež zdobily lávku a vytvářely magickou atmosféru nad tekoucí řekou.
Most s jedinečným charakterem
Rudolfova lávka v roce 1885
Až do roku 1878 vedla ze staroměstského břehu k lávce točitá plošina, kterou nakonec nahradila nábřežní zeď. Tato úprava posunula celý břeh dále do koryta Vltavy a umožnila přímý přístup na lávku z nábřeží korunního prince Rudolfa, dnešního Alšova nábřeží.
Lávka byla sice mírně vratká, ale ve srovnání s jinými pražskými mosty nebyla považována za zdroj závad. Podléhala mostnímu mýtu, podobně jako všechny pražské mosty s výjimkou ikonického Karlova mostu, který byl od placení osvobozen císařským dekretem z roku 1815.
S rostoucími dopravními potřebami však bylo zřejmé, že je zapotřebí nový most. Takový, který by mohl pojmout tramvaje, kočáry a první automobily. To otevřelo cestu k výstavbě mostu arcivévody Františka Ferdinanda d'Este, dnes známého jako Mánesův most, a to v letech 1911 až 1914. Tento nový most nakonec vedl k demontáži Rudolfova mostu.
Dědictví uprostřed moderny
Dnes železná lávka přes Vltavu sice zmizela v propadlišti dějin, ale vzpomínka na ni přetrvává. Eleganci a význam řetězové lávky v bohatém pražském architektonickém dědictví připomíná název ulice U Železné lávky poblíž Strakovy akademie a dochovaný hrázděný mýtný dům na Košárkově nábřeží na Malé Straně.
Zdroje: milujuprahu.cz, cs.wikipedia.org, hrady.cz
