Jeden ze záhadných „drahokamů“, známý jako ropuší kámen, získal své jméno díky zvláštní podobnosti a poutavé pověsti.
Starověká záhada
Podle pověsti se kameny tvořily na hlavách ropuch
Ropuší kámen, jak se mu začalo říkat, získal své jméno podle podivné víry, že se tvoří v hlavách starých ropuch. Jedinečný vzhled kamene připomínající hrbolky na hlavě ropuchy vyvolal představu, že se jedná o magický protijed, který ropuchy nosí u sebe a který je chrání před vlastními jedovatými kožními sekrety. Víra má své kořeny již v prvním století našeho letopočtu, kdy se o ní ve svých spisech zmiňuje známý římský válečník a filozof Plinius starší.
Podle starých lidových tradic se měl ropuší kámen získávat z živé ropuchy. Jeden ze způsobů popsal anglický duchovní a spisovatel Edward Topsell, který se proslavil svým bestiářem, a to položení ropuchy na červenou látku. Používaly se i drastičtější metody, jako například vystavení ropuchy zvýšené teplotě, aby se vyvolala regurgitace. Dokonce se věřilo, že vložením mrtvé ropuchy do mraveniště se její tělo rozloží a zůstane jen kámen, který umožní získat drahokam. Podobné praktiky se dnes mohou zdát extrémní, ale ilustrují hluboce zakořeněné pověry minulosti.
Odhalení skutečného původu
Z vědeckého hlediska jsou kameny kulovitými zuby prehistorické ryby Scheenstia
Skutečný původ ropušího kamene je však na hony vzdálen fantaskním pověstem. Z vědeckého hlediska jsou kameny kulovitými zuby prehistorické ryby Scheenstia, speciálně uzpůsobenými k drcení krunýřů vodních živočichů. Navzdory odhalení mystické vlastnosti kamene stále fascinují ty, kteří věří v jeho magickou moc.
Strážce proti jedům a další
Kameny se používaly při léčbě různých nemocí
Hlavní vlastností připisovanou ropušímu kameni byla jeho údajná schopnost chránit svého majitele před jedy a toxiny. Věřící tvrdili, že účinnost kamene se zvyšuje při přímém kontaktu s holou kůží. Říkalo se, že se v přítomnosti jedu zahřívá, a dokonce mění barvu, čímž vytváří mystické spojení se svým nositelem.
Při hadím uštknutí se ropuší kámen přikládal na postižené místo. Používal se také při léčbě různých onemocnění včetně epilepsie a ledvinových potíží. Kromě léčebného využití se věřilo, že přináší štěstí, odháněl temnou magii a pomáhal při hojení zranění. Proto tyto kameny zaujímaly zvláštní místo ve špercích mocných panovníků a šlechty, často zdobily prsteny a náhrdelníky. Používání ropušího kamene přetrvalo až do konce 18. století.
Královské poklady a moderní objevy
Půvab ropušího kamene se rozšířil i na královské poklady a muzejní sbírky. Ropuší kameny byly objeveny mezi drahokamy v alžbětinském šperkařském pokladu z konce 16. a počátku 17. století. V Ashmoleově muzeu Oxfordské univerzity se rovněž nachází několik kamenů a Britské muzeum v Londýně hrdě vystavuje prsteny zdobené těmito jedinečnými kameny.
Snad nejpřekvapivější je, že dva ropuší kameny byly objeveny na koruně, kterou měl na sobě Karel IV. při své korunovaci na císaře Svaté říše římské v roce 1349. Pozoruhodný nález poukazuje na úctu, kterou kameny vzbuzovaly u šlechty.
V roce 2021 byl v České republice na Karlovarsku při čištění relikviáře svatého Maura na hradě Bečov nad Teplou učiněn převratný objev. Mezi kameny zdobícími relikviář byl i ropuší kámen, což je dosud nejstarší potvrzený nález takto použitého předmětu.
Zdroje: epochalnisvet.cz, cs.wikipedia.org, novinky.cz
Sledujte nás v Google Zprávách