Ambiciózní rekonstrukce pod vedením architektky Lenky Míkové je ukázkou křehkého tance oživování minulosti a zároveň uspokojování požadavků současného života v prostředí, jehož počátky sahají až do roku 1750.

Zachované dědictví

Současní majitelé, které přitahoval klid téměř odlehlé lokality a rustikální půvab budov, si sídlo představovali jako víkendové útočiště. Navzdory radám, aby chátrající stavby zbourali, se majitelé ve spolupráci s architektkou Lenkou Míkovou vydali na cestu obnovy zašlé slávy usedlosti a zároveň její úpravy pro moderní využití.

Ambice byla jasná – zachovat co nejvíce původního ducha a konstrukčních prvků a pozvednout objekt tak, aby splňoval úroveň komfortu, která se dnes očekává.

Přirozené stárnutí

Přístup k renovaci byl založen na respektu k původní logice budov a využití tradičních stavebních postupů. Použití přírodních materiálů, jako je dřevo, kámen a hlína, opracovaných ručně, vneslo do projektu záměrnou nedokonalost, která se stala jeho charakteristickým rysem. Tato filozofie se rozšířila i na akceptování přirozených nepřesností a procesu stárnutí jako součásti návrhu, což zajistilo, že rekonstrukce stárne s grácií a v souladu s okolím.

Moderní prvky

Zachování vnějšího vzhledu bylo prvořadé, chalupa i stodola ve tvaru písmene L si zachovaly své původní tvary a nenápadně zapadly do svažité louky. Uvnitř byly provedeny významné proměny, které odrážely jedinečný charakter budov a jejich historické využití a zároveň integrovaly moderní funkční prvky. Hlavní obytné prostory byly otevřeny až po střechu, což zvýraznilo prvky, jako je tradiční černá kuchyně v chalupě, a nabídlo rozsáhlé výhledy skrze původní vrata stodoly.

Tradiční architektura

Výrazným aspektem rekonstrukce je zavedení nových "černých komínů", v nichž jsou umístěna hygienická zařízení a které podpírají schodiště, čímž plynule splývají s tradiční architekturou. Chalupa, navržená jako hlavní obydlí, si zachovává pocit intimity a uzavřenosti, přičemž prvky jako tesané trámy, hliněná omítka a ručně štípaný šindel vzdávají hold jejímu dědictví.

Naopak stodola, sloužící jako univerzální prostor pro letní bydlení, ubytování hostů a technické zázemí, přijala lehčí, otevřenější designový étos s odhalenými kamennými stěnami a obílenými povrchy zdůrazňujícími původní krovy.

Propojení s přírodou

Ústředním prvkem kouzla usedlosti je její propojení s okolní krajinou. Skládací okna ve stodole a velké prosklené okno ve štítu nabízejí nerušený výhled do zahrady a na vzrostlé stromy a propojují obyvatele s přírodou. Začlenění otevřeného krbu na kamenném ohništi podtrhuje snahu projektu spojit rustikální prvky s rafinovanými a vytvořit útočiště, které souzní s přírodními krásami pozemku.

Rekonstrukce českého statku je přesvědčivým příběhem architektonického respektu, materiálové poctivosti a designérské vynalézavosti. Slouží jako vzor toho, jak lze budovy s bohatou historií promyšleně zachovat a upravit tak, aby i nadále inspirovaly a poskytovaly pohodlí dalším generacím.

Zdroje: echo24.cz, drevoastavby.cz, ceskacenazaarchitekturu.cz