Pravčická brána, známá také jako Prebišova brána, je jedním z nejvýznamnějších a nejkrásnějších přírodních útvarů v České republice. Nachází se pouhé tři kilometry od Hřenska, v blízkosti česko-německé hranice, a je symbolem Národního parku České Švýcarsko. S úctyhodnými rozměry – výškou 16 metrů, rozpětím téměř 27 metrů a šířkou oblouku 7 až 8 metrů – představuje největší pískovcovou skalní bránu v Evropě. Chybělo málo a mohla mít čestné místo mezi sedmi divy věta.
Přírodní div a světový ohlas
Pravčická brána není jen místním přírodním úkazem. Její unikátnost byla uznána i na mezinárodní úrovni. V roce 2009 byla zařazena mezi 77 semifinalistů prestižní soutěže o Nových sedm divů světa. Ačkoliv se nedostala do finálního výběru, tento úspěch podtrhuje její význam nejen pro Českou republiku, ale pro celý svět. Své želízko v ohni měli v anketě také Slováci. Ani jejich Štrbské pleso se ale do finále neprobojovalo.
Anketu inicioval švýcarsko-kanadský dobrodruh Bernard Weber a o vítězích rozhodují hlasy lidí z celého světa. První ročník byl pod hlavičkou švýcarské nadace New Seven Wonders of the World vyhlášen v roce 2007 a opakuje se vždy jednou za dva roky. Ústředním mottem je slogan: "Chceme-li něco zachránit, musíme to nejdřív doopravdy ocenit." Bernard Weber k tomu dodal: "Zjišťujeme, kolik neuvěřitelně nádherných míst na Zemi ještě mnoho lidí nezná."
Unikát, jaký nemá obdoby
Přestože se Pravčická brána nakonec na seznam Nových sedmi divů světa nedostala, na unikátnosti jí to neubírá. Turistickou atrakcí se stala již na konci 18. století, kdy její jedinečná přírodní krása začala lákat návštěvníky z různých koutů Evropy. Vzniklo kolem ní mnoho legend a příběhů, které přispěly k její popularitě.
Nedaleko brány, přímo pod majestátním obloukem, byla v roce 1881 postavena ikonická restaurace "Sokolí hnízdo," která dodnes slouží jako základna pro návštěvníky toužící si vychutnat dechberoucí výhled na okolní krajinu.
Křehká krása v rukách času
I přes své robustní rozměry je Pravčická brána mimořádně křehkým útvarem. Její stěny jsou vystaveny stálým vlivům přírodních erozních procesů, které jsou umocněny znečištěním ovzduší a kyselými dešti. Velká návštěvnost během 20. století vedla k výraznému poškození skalního útvaru, což v roce 1982 vyústilo v zákaz přístupu přímo na bránu. Cílem bylo ochránit nejen samotný monument, ale i okolní přírodní prostředí před negativními důsledky lidské činnosti.
Od té doby jsou aplikována nejrůznější opatření na její ochranu. Skalní útvar je neustále sledován speciálními měřicími přístroji, které zaznamenávají každý pohyb brány, aby byla včas zjištěna jakákoli známka jejího poškození. I tak si ale mohou návštěvníci úžasný pohled na jedinečnou památku vychutnat, a to z přístupných vyhlídek v její blízkosti.
Tajemství stabilního oblouku
Pravčická brána není fascinující pouze pro turisty. I vědci si již léta lámou hlavu nad její stabilitou. Jak je možné, že tak křehký skalní oblouk odolává vlivům času a eroze? Odpověď spočívá ve složení samotné brány. Výzkumy ukázaly, že Pravčická brána je tvořena dvěma různými druhy hornin. Díky tomu není oblouk pod takovým tlakem, jak by se mohlo zdát. Pokud by byl složen jen z jednoho druhu horniny, pravděpodobně by již dávno podlehl gravitačnímu tlaku a zřítil se.
Přesto však nebezpečí zřícení nikdy nelze zcela vyloučit, i proto je brána neustále monitorována. Vědecké pozorování se také zaměřuje na rozpad povrchu brány způsobený zvětráváním, které urychlují kyselé deště a další vlivy způsobené lidskou činností.
Zdroje: techsvet.cz, turisticky-magazin.cz, saechsische-schweiz.de
částečně vytvořeno AI