Kolonie Na Hájku a Na Kotlasce jsou spolu s koloniemi Na Slatinách a Pod Bohdalcem jedinými dochovanými prvorepublikovými nouzovými koloniemi v Praze. To je překvapivé, uvážíme-li, že v padesátých letech minulého století bylo rozhodnuto o likvidaci všech podobných kolonií ve městě. Slatiny a Kotlaska měly jít na řadu jako první, ale dnes stojí jako trvalé svědectví minulé éry.
Půvab Kotlasky
Zatímco z kolonie Na Slatinách může vyzařovat autenticita, osady Na Hájku a Na Kotlasce okouzlují svým malebným půvabem. Stojí na vrcholu kopce s výhledem na Libeň a nabízejí úchvatné výhledy, které jsou obvykle spojovány s luxusními pražskými rezidenčními čtvrtěmi, jako jsou Baba a Barrandov. To, co Kotlasku odlišuje, není jen její historie, ale také její uspořádání. Na rozdíl od jiných chudinských kolonií se Kotlaska může pochlubit sítí úzkých cestiček vedoucích po vrstevnicích, které spojují strmé chodníky.
Příběh o houževnatosti
Počátky kolonií Kotlaska a Hájek sahají do let 1938 až 1939, tedy do doby, kdy již bylo osídleno sousední údolí Děsu. Výstavba domů na těchto kopcích nebyla nijak náročná. Kolonisté museli nosit stavební materiál na zádech po strmých cestách, protože běžné vozy se v terénu nedokázaly pohybovat. Navzdory nesouhlasu města Prahy a touze vidět nouzové domy zničené, kolonisté vytrvali. Klíčovou roli při ochraně kolonií před demolicí sehráli majitelé pozemků, Dr. Urbanec a bankéř Goldwurm.
Přežití navzdory nepřízni osudu
Situace se změnila v roce 1950, kdy již nebyly obnovovány nájemní smlouvy a nebyla vydávána další stavební povolení pro stávající nouzové domy. Přesto kolonie přežily. V 70. letech 20. století selhal inovativní likvidační program, protože se do nich nastěhovali mladí lidé. V 80. letech si přeložka železnice Hájek vyžádala osm domů. Skutečná hrozba však přišla, když kolonie navštívil generální tajemník komunistické strany Gustáv Husák a nařídil jejich demolici. Snahy byly, ale revoluce v roce 1989 destruktivní plán zmařila
Zachování historie
Dnes se kolonie Na Hájku a Na Kotlasce pyšní asi 70 domy a přibližně 250 obyvateli. Odolné komunity si v 50. letech 20. století přivedly do svých domovů vodovod a kanalizaci, což je v ostrém kontrastu s jejich skromnými začátky. Obyvatelé v současné době pracují na povolení svých domů a získání čísel popisných, ale město trvá na přístupových cestách pro případ nouze.
Pohled do budoucnosti
Cílem navrhovaných plánů lokality je zachovat strmé příčné ulice a zároveň rozšířit ulice podél vrstevnic. Tím by se pozemky změnily na stavební, zachoval by se genius loci kolonie a zároveň by se zajistil bezpečný přístup. Většina pozemků nyní patří městské části Praha 8, s výjimkou pásu podél ulice Na Hájku, který je vzhledem k unikátní historické zástavbě v soukromém vlastnictví.
Zdroje: cs.wikipedia.org, turistika.cz, idnes.cz