Přestože olomoucké podzemí zůstává z velké části nepřístupné, je to lákavá pokladnice historie. Běžným lidem jsou brány olomouckého podzemí otevřeny jen několikrát do roka.
Počátky olomouckého podzemního bludiště
Poutavý příběh olomouckého podzemí začíná výstavbou bastionové pevnosti v polovině 18. století. Pevnost byla určena k opevnění města proti případným útočníkům a její výstavba si vyžádala vytvoření složité sítě důlních a naslouchacích chodeb. Tyto chodby plnily dvě zásadní funkce – monitorovaly nepřátelské tunelářské aktivity a sloužily k odposlechu nadzemních aktivit.
Před pruským obléháním v roce 1578 byly chodby vybudovány podél západní fronty pevnosti. Zpočátku se jednalo o jednoduché dřevěné konstrukce, ale po úspěšné obraně proti Prusům se velení pevnosti rozhodlo je modernizovat. Výsledkem byl složitý systém cihlami obložených klenutých chodeb různé šířky a výšky, jejichž celková délka dosahovala stovek metrů. Hlavní tepna měřila 2,4 metru na šířku a 2 metry na výšku, z ní se pak rozvětvovaly užší spojovací chodby. Klíčovými součástmi labyrintové sítě byly důlní komory určené k podkopávání nepřátelských táborů a naslouchací chodby táhnoucí se asi 30 metrů, které končily malými místnostmi pro ostražité vojáky.
Vzestup a pád pevnosti Bastion
Plán dokončené bastionové pevnosti z roku 1757
Ačkoli byla bastionová pevnost kdysi symbolem síly a připravenosti Olomouce, nakonec v polovině 19. století podlehla vývoji válečných strategií a zbraní. Císař František Josef I. pevnost v roce 1876 oficiálně zrušil, což vedlo k její postupné demontáži. Navzdory rozsáhlé demolici hradeb byly podzemní chodby nějakým způsobem přehlédnuty, takže se pod městem dochovaly.
Teprve v roce 1940, při hloubení výkopu pro kanalizaci v Tylově ulici, narazili Olomoučané na jednu ze zapomenutých podzemních komor. Německá protektorátní správa během druhé světové války neztrácela čas jejich přestavbou na protiletecké kryty a přidáním nových vchodů. Po válce se však na chodby opět zapomnělo, a to až do posledních let, kdy se objevily obavy o bezpečnost chůze po trávníku ve Smetanových sadech, kde se do podzemí propadla mladá dívka.
Snaha o zpřístupnění a zachování
Ne všechny chodby jsou přístupné veřejnosti
Již několik let se vedou debaty o trvalém zpřístupnění podzemních chodeb veřejnosti. Pokrok však byl pomalý, chyběla elektroinstalace, osvětlení i statické zajištění. Kvůli chybějící infrastruktuře a bezpečnostním opatřením je přístup do olomouckého podzemí dobrodružstvím pro odvážné.
Olomoucké podzemí je podmanivý a strašidelný svět, který si přímo říká o prozkoumání. Jeho historie je bohatá na příběhy o obraně, intrikách a proměnách. Kvůli omezené přístupnosti však může jeho tajemný půvab zažít jen hrstka šťastlivců. Prohlídky se konají jen zřídka a na místo se často čeká měsíce nebo dokonce roky.
Skrytý klenot na vás čeká
Pokud budete mít někdy možnost zajistit si místo na jedné ze vzácných prohlídek, neváhejte. Olomoucký barokní podzemní labyrint zůstává skrytou a málo známou perlou města, která čeká, až odhalí svá tajemství těm, kteří se odváží vydat pod povrch. Každý, kdo má možnost si olomoucké podzemí prohlédnout, si odnese jedinečný a nezapomenutelný zážitek.
Zdroje: olomoucky.rej.cz, e15.cz, hrady.cz
