Zvláštní porucha
Francouzský bavič Monsier Mangeout (pan Všechnosněd), pravým jménem Michel Lotito se narodil 15. června 1950 v Grenoblu. V devíti letech se u něho projevila porucha příjmu potravy zvaná pica. Jako každá příjmová porucha i tato je psychického původu. Nejde o odmítání stravy. Naopak člověk má buď neodolatelnou touhu či přímo nutkavou potřebu jíst věci, které nejsou k jídlu: sklo, hlínu, plast, kov, dřevo. Je obvyklá u dětí a často souvisí s jinými nemocemi. Dá se poměrně velmi dobře léčit. Michel ale žádnou terapií nepodstoupil, jak se zdá. Zato už v 16 letech svou pozoruhodnou schopnost, dá-li se to tak nazvat, předvedl na veřejnosti.
Francouzský bavič
Michel začal vystupovat s pojídáním věcí, které by normální člověk nepozřel. Postupem času se propracoval k uměleckému jménu Monsieur Mangetout. Při vystoupeních jedl gumové a jiné předměty. Jeho delikatesou však bylo sklo. Muselo být ale řádně „upravené“, to znamená rozdrcené na střepy. Další lahůdkou byly kovové předměty. Za den jich pozřel na 900 gramů. Během své kariéry slupnul 18 jízdních kol, 15 nákupních vozíků, 7 televizí, 6 lustrů, 2 postele, jedny lyže, počítač, kus Eiffelovky a rakev.
Proslavil se skutečně mistrovským kouskem. A tak se na něho vzpomíná jako na muže, který snědl letadlo. Vybral si Cessnu T-150. Není to tak, že by si skočil na oběd na letiště místo do restaurace. Konzumace od křídel po poslední šroubek mu trvala dva roky (1978-1980).
Co na to žaludek?
Rčení „má kachní žaludek“ bude v tomto případě naprostý odvar. Jak je možné, že Lotito dokázal jíst tak těžko stravitelnou stravu, pokud se vůbec dá nazvat stravitelnou, navíc často i toxickou a s ostrými hranami? Lékaři mu udělali rentgen vnitřností a zjistili, že měl neobvykle silnou výstelku žaludku a střev a velmi silné žaludeční šťávy. Kov i sklo si lámal na malé kousky, před pojídáním se napil minerálního oleje, který působil jako mazadlo a „potravu“ zapíjel velkým množstvím vody. Sám Lotito říkal, že mu nedělá potíže sníst i víc než kilo kovu za den, ale naopak se mu zvedá žaludek třeba po banánech nebo vejcích. Odhaduje se, že do října 1997, kdy svou kariéru ukončil, spořádal 9 tun kovu.
Michel Lotito zemřel 25. června 2007 přirozenou smrtí. Jeho strava prý s úmrtím žádnou souvislost neměla. Lotito je zapsán v Guinnessově knize rekordů „za nejpodivnější stravu“. Na památku mu vydavatelé udělili mosaznou plaketu. Do vitrínky si ji nedal. Možná by tam skončil dort, kdyby nějaký dostal. Ale tím byla ta plaketa, pro Lotita rozhodně chutnější.
Zdroje: www.flight-delayed.co.uk, viewfromthewing.com, en.wikipedia.org
