Na rozdíl od mnoha svých notoricky známých invazních kolegů tento křehký tvor nenarušuje, ale spíše se jemně začleňuje do svého nového prostředí.
Krátká historie v českých vodách
Historie sladkovodních medúzek na českém území sahá až do roku 1930, kdy bylo poprvé zaznamenáno jejich pozorování na jezu v Libčicích nad Vltavou. Krátce nato, v roce 1932, objevil český zoolog Emil Dejdar na pilířích holešovického železničního mostu v Praze polypy medúz. Jeho podrobná monografická práce položila základy poznání biologie a rozšíření těchto zajímavých živočichů.
V průběhu desetiletí se výskyt medúz rozšířil a byly pozorovány na různých stanovištích, například v pískovnách v Polabí, zatopených lomech a starých pískovcových lomech u Konětop na Mělnicku.
Eluzivní a éterické
Spatřit sladkovodní medúzku vyžaduje trpělivost a trochu štěstí. Jsou drobné, málokdy dorůstají více než 3 cm a daří se jim v teplých vodách nad 20 °C. Jejich průsvitné, někdy slabě zelenomodré tělo je obzvláště náročné odhalit. Strukturálně připomínají zvonovitou želatinovou desku, z níž vyrůstá 400 jemných žahavých chapadel. Ta nejsou jen pro parádu, ale hrají důležitou roli při chytání zooplanktonu, který tvoří hlavní potravu medůzek.
Globální poutníci se záhadným původem
Sladkovodní medúzy se vyskytují po celém světě
Sladkovodní medúzy jsou celosvětovými cestovateli, jejich výskyt byl zaznamenán na všech kontinentech kromě Antarktidy. Zajímavé je, že za jejich šířením nestojí výhradně člověk; předpokládá se, že k němu přispívají i dálkově migrující sladkovodní ptáci.
Přestože jejich přesný původ zůstává nejistý, nejvěrohodnější hypotéza předpokládá, že pocházejí z povodí řeky Jang-c'-ťiang v Číně. Pozoruhodné je, že populace mimo tuto oblast, jako například ta, kterou studoval Dejdar ve Vltavě, se často skládají pouze z jednoho pohlaví, což vede v těchto oblastech především k nepohlavnímu rozmnožování.
Cyklus přežití
Rozmnožovací cyklus sladkovodních medúzek je malý přírodní zázrak a vyznačuje se střídáním fází asexuálního a sexuálního rozmnožování. Medúzky začínají svůj životní cyklus jako přisedlé polypy, z nichž se procesem zvaným pučení vytvářejí volně plovoucí mladé medúzky. Tyto juvenilní medúzky dospívají a v ideálním případě se zapojují do pohlavního rozmnožování, ačkoli to je v nepůvodním prostředí, jako je Česká republika, kde se opačná pohlaví setkávají jen zřídka, vzácné.
Mírové soužití
Přestože jsou sladkovodní medúzky klasifikovány jako invazní druh, nepředstavují pro svá adoptivní vodní prostředí hrozbu. Lidem neškodí, protože jejich žahavé buňky jsou příliš slabé na to, aby pronikly lidskou kůží. Ve srovnání s jejich mořskými protějšky, které mohou způsobit bolestivé žahnutí, tak nepůsobí tak zastrašujícím dojmem.
Zdroje: cs.wikipedia.org, irozhlas.cz, zoomagazin.cz
