Malý klenot

Původně luxusní jachta 20 metrů dlouhá o váze 47 tun byla postavena v Los Angeles. Koupil ji tehdy hollywoodský režisér R. West. Na počest své manželky ji pokřtil Joyita, což ve španělštině znamená malý klenot. Od roku 1931 se plavila podél pobřeží Spojených států, dokud ji o pět let později neodkoupil M. E. Beacon. V jeho rukou se dostala až do Mexika. Majitele opět změnila v roce 1941. Pod vlajkou amerického námořnictva odvedla za války službu v Tichomoří jako hlídkový člun YP-108. Do vlastnictví firmy Louis Brothers přešla v roce 1948. Ta ji pronajímala jako rybářský člun. Jejím posledním majitelem se stal v roce 1952 kapitán T. H. „Dusty“ Miller.

Osudná plavba

Kapitán Miller měl britské kořeny a žil ve státě Samoa (Samojské ostrovy, Polynésie). Joyitu používal jako obchodní i rybářskou loď, převážel z ostrova na ostrov zboží i lidi. Na svou poslední plavbu vyplula Joyita dne 3. října 1955 z Apie se čtyřtunovým nákladem zdravotnických potřeb, potravin, dřeva a 80 prázdnými sudy od oleje. Kromě 16 členů posádky bylo na její palubě i 9 pasažérů. Mezi nimi lékař A. D. Parson a dokonce manželé s malými dětmi. Joiyta měla před sebou 430 kilometrů přes Pacifik na korálové ostrovy Tokelau. Plavba měla trvat 2 dny. Náklad ani pasažéry na ostrovy nedovezla. Po třech dnech bylo nahlášeno její zmizení s tím, že nevyslala tísňové volání.

Na obrovské ploše v oblasti, kde se měla Joyita nacházet, pátrala bezvýsledně týden novozélandská letadla (pozn. Tokelau jsou stále „kolonií“ Nového Zélandu). Až 10. listopadu G. Douglas, kapitán obchodní lodi Tuval spatřil nakloněnou loď. Záchranný tým, který k ní dorazil, zjistil, že to je Joyita. Vzdálená tisíc kilometrů od svého kurzu téměř ležela na hladině na levém boku. Na palubě však nebyla lidská duše. Všichni beze stopy zmizeli. Zůstala jen záhada.

Zdroj: Youtube

Jaké tragédie byla Joyita němým svědkem?

Joyita byla dopravena do přístavu. Zjistilo se, že z lodi zmizely záchranné čluny, lodní deník, sextant a další pomůcky pro navigaci. Ale i náklad. Lodní můstek byl poškozen, uvnitř lodi bylo rozbité sklo. Na palubě zůstala otevřená lékařská brašna se skalpelem, stetoskopem a zakrvácené obvazy. Všechny hodiny se zastavily ve 22.25. Něco se muselo stát! Na lodi mohlo dojít k potyčce, ke zranění, což ale nebylo podloženo důkazy a nevysvětluje to zmizení. Spekulovalo se, že loď přepadli novodobí piráti, všechny zabili a naházeli do moře a s lupem odpluli. Dali by ale čas lékaři na ošetření zraněných? A proč by zmizely čluny a navigace?

Jako další vysvětlení se nabízela hrozba ztroskotání. Vysvětlovalo by to zmizelé čluny. Loď však byla téměř celá ze dřeva, trup byl obložen cedrovými prkny a navíc podpalubí bylo zcela netradičně kvůli vztlaku pokryto korkem. V podstatě se nemohla potopit. Bránily tomu i prázdné sudy. To kapitán Miller moc dobře věděl. Jeden ze dvou dieselových motorů měl před vyplutím poruchu a loď plula jen na jeden motor. I tak byla plavba bezpečná vzhledem ke krátké vzdálenosti a povětrnostním podmínkám. Vyšetřování odhalilo zrezivělé potrubí. Je tak možné, že do podpalubí začala téct voda. I tak jí ale nehrozilo potopení. Navíc dle paliva v nádržích jí do cíle zbývalo necelých 80 kilometrů. Doplula by. Vydal by kapitán rozkaz opustit v noci nepotopitelnou loď, která skýtala větší bezpečí než čluny bez záchranných vest? To vyšetřovatelům nedávalo vůbec žádný smysl. Něco se ale stát muselo. Radiové spojení bylo naladěno na nouzové frekvenci 2182 kHz. V kabelech však byla nalezena nepatrná trhlina a dosah vysílání byl jen asi tři kilometry. To však posádka s největší pravděpodobností nevěděla.

Zdroj: Youtube

Všechny možné teorie

Během vyšetřování se objevily i jiné verze této tragické záhady. O lodi MV Joyita bylo napsáno několik knih a natočeno několik dokumentárních filmů. Nabízejí rozumná vysvětlení a samozřejmě i paranormální jevy a mimozemšťany (verzi o pašování uvádí video). R. Mauhgam, který si zbytky lodi v roce 1962 koupil, ve své knize The Joyita Mystery (Záhada Joyity) tvrdí, že šlo o vzpouru. Do lodi začíná téct. Posádka ztratí nervy a obviní Millera, že vědomě vyplul s poškozeným motorem, dojde ke rvačce a zranění, nejspíš kapitána. Posádka loď opouští na člunech. Ale proč by prchal z plující lodi první důstojník Ch. Simpson, který věděl, že ztroskotání nehrozí? Jeho teorie zůstává teorií.

Novozélandský akademik D. G. Wright, jehož bratranec R. Pearless, guvernér Tokelau, který také byl v osudný den na palubě Joyity, dlouhá léta sbíral informace a fakta. Ty pak publikoval v knize Joyita: Solving the Mystery (Joyita: Řešení záhady, 2002). Vyvrací v ní a zdůvodňuje nesmyslná tvrzení, která se objevila především v tisku. Třeba, že je unesla sovětská ponorka coby akt studené války, nebo japonská rybářská flotila jako „následek“ druhé světové války. I to, že šlo o pojistný podvod a Miller byl spatřen v Singapuru, Honolulu a Indii. Domnívá se, že loď nebyla schopná plavby, nabírala vodu. Byl vyslán nouzový signál Mayday. Vysílačka nefungovala. To však posádka nevěděla. Nechtěli doplout na Tokelau. Jen vyčkat na záchranu v člunech. Na palubě chyběly i střelné zbraně a dle Wrighta je možné, že k opuštění nepotopitelné lodi byl násilím donucen i Miller. Záchrana nedorazila. Autor se domnívá, že se všichni utopili nebo stali potravou žraloků.

Zdroj: Youtube

Tři záchranné čluny ani žádné stopy po nich se ale nikdy nenašly.

Neštěstí možná bylo shodou nešťastných událostí a nedorozumění. Ve dne by k tragédii asi nedošlo, ucpali by díru, kterou do lodi teklo. Co přesně se té noci odehrálo, se asi už nikdo nedoví. Loď duchů a nevysvětlené zmizení dnes připomínají pamětní desky a pomníky v Apii v Samoe i na atolu Fakaofo, kam měla Joyita doplout.

Zdroje: www.nzherald.co.nz, www.historicmysteries.com, www.cracked.com, www.grunge.com