Karlovarská podzemní lanovka drží od roku 1959 prvenství nejstrmější pozemní lanovky v České republice. Její historický význam však přesahuje hranice státu. Ve skutečnosti je to druhá nejstarší stále provozovaná tunelová lanovka v Evropě, která zaostává pouze za ikonickou stavbou Istambulu Tünel.
Trasa, kterou se jezdí méně
Podzemní lanovka se vydává na svou cestu z Divadelního náměstí a nabízí cestujícím pohled na bohaté kulturní dědictví města, než se ponoří pod povrch. Její cíl? Vrch Helenin dvůr, kde dnes stojí hotel Imperial a ulice Libušina. Celkem 127 metrů dlouhá jízda vezme cestující na napínavé dobrodružství, které je ukázkou technického umění a špetky odvahy.
Bitva do vrchu
Jedním z charakteristických rysů karlovarské podzemní lanovky je její strmé stoupání. S maximálním sklonem 495 ‰ a výškovým rozdílem 55,19 m není pro slabé povahy. Cestující pocítí při výstupu nebo sestupu tunelem vzrušení a zároveň budou obdivovat pozoruhodné technické řešení, které umožňuje tento výkon uskutečnit.
Lanovka se pyšní jednokolejnou tratí s výhybkou uprostřed, která dodržuje rozchod kolejí 1000 mm. Od svého vzniku je poháněna elektřinou, což svědčí o inovativním myšlení jejích tvůrců.
Krok zpět v čase
Cesta karlovarskou podzemní lanovkou není jen o napínavých sjezdech a dechberoucích výstupech. Je to také výlet do minulosti. Provoz dráhy byl původně povolen 16. listopadu 1906, výstavba seuskutečnila v letech 1905 až 1907. Dne 18. května 1907 byla lanovka otevřena pro veřejnost, což souviselo s odhalením restaurace Helenin dvůr na horní stanici. Za její výstavbu byla zodpovědná švýcarská společnost Gesselschaft der L. von Rolleschen Eisenwerke z Gerlafingenu.
Za první republiky provozovala lanovku spolu s hotelem Imperial společnost Helenin dvůr – Hotel Imperial. Sloužila především lázeňským hostům, kteří vyhledávali léčivé prameny, jimiž jsou Karlovy Vary proslulé.
Změna vlastníků
Po bouřlivých letech druhé světové války přešla lanovka do vlastnictví města Karlovy Vary. Poté ji provozoval Sdružený městský podnik Karlovy Vary. Významný zlom nastal v roce 1957, kdy byl po generální opravě zaveden celoroční provoz s kratšími intervaly. V roce 1961 nahradily původní dřevěné vozy nové, díky nimž byla cesta ještě bezpečnější a pohodlnější.
V roce 1961 bylo rozhodnuto o uzavření lázeňského centra pro automobilovou dopravu včetně linek MHD. V důsledku toho musely městské autobusy najít náhradní trasy, takže pro cestující bylo výhodnější využívat lanovku. Právě v tomto okamžiku se karlovarská podzemní lanovka stala nedílnou součástí systému městské hromadné dopravy a přijala stejný tarif jako městské autobusy.
Výzvy a oživení
Běh času se však podepisuje i na těch nejlépe vybudovaných stavbách. Kvůli zhoršujícímu se technickému stavu byla lanovka 1. ledna 1981 dočasně uzavřena a její budoucnost visela na vlásku. Teprve kompletní rekonstrukce, kterou v letech 1983 až 1985 provedla polská společnost Budimex, lanovce vrátila život. V roce 1987 byly dodány nové vozy od polského výrobce tramvají Konstal Chorzów, které umožnily obnovení provozu 13. listopadu téhož roku. Karlovarská podzemní lanovka se tak opět stala důležitou součástí dopravní sítě města.
Zdroje: karlovarske-lanovky.cz, jednoustopouceskem.cz, cs.wikipedia.org
