Hamelin roku 1284…
Je krásný slunný den a v městečku Hamelin (dnes Hameln) se dne 26. června objeví potulný muzikant v pestrobarevném oděvu ušitém z kousků látek a hraje na píšťalu. Brzy se k němu připojí děti, které si při jeho melodiích vesele skotačí. Nic netušíc ho následují až za brány města a pak už je rodiče nikdy nespatří. Tuto scénku zobrazovala vitráž v místním kostele, která byla v 17. století zničena. Byl na ní „krysař“, děti ale vypadaly jako přízraky. V městských knihách ji zmiňuje kronikář v roce 1384: „Je to sto let, co naše děti odešly.“ I v rukopise z 15. století se píše o 130 dětech, které zmizely, když následovaly muzikanta. Na ztracené děti se nezapomnělo a dodnes je připomíná pamětní deska na domku, kde krysař údajně žil: „Léta Páně 1284, 26. června, na svátek sv. Jana a sv. Pavla, 130 dětí narozených v Hamelinu odvedl pištec v pestrobarevném oděvu. Když minuly Kalvárii poblíž Koppenbergu zmizely navždy.“
Vyhasly jejich životy?
Je to sice staletá legenda, ale vychází, jak se zdá, ze skutečné události. O zmizení dětí měli historici několik teorií, ale mnohé z nich, zvláště ty děsivé, byly vyvráceny. Hodně se mluvilo o černém moru a krysař měl být pouhým symbolem smrti, ale epidemie časově nezapadá, a navíc proč by zmizení týkalo jen dětí? Poněkud přitažená za vlasy je i domněnka, že krysař byl zvrhlík, dnešními slovy pedofil. Ale jak by se mu podařilo naráz zneužít a pak zahubit tolik dětí? Věrohodně nezní ani další z teorií, že se vydaly na dětskou křížovou výpravu do Svaté země. Z děsivého soudku ještě zmíním legendu o pohanském šamanovi, který děti vzal na svatojánské oslavy, kde se staly oběťmi masakru křesťanských fanatiků. „Nekrvavá“ hypotéza praví, že je jen zavlekli do klášterů.
krysař
Taneční mor
Nutno podotknout, že děti opravdu zmizely na svátek sv. Jana a sv. Pavla, tedy v den pohanských oslav léta, kdy se na kopcích zapalovaly svatojánské ohně. A krysař bujaře vedl děti na „koppen“ – kopec… V té souvislosti se objevily hypotézy o tzv. tanci sv. Víta, dnes potvrzeném vzácném neurologickém onemocnění, kterému se říkalo taneční mor, mánie či horečka, které objevilo v Evropě už v 11. století. Nemocné postihne neodolatelné nutkání tančit a zpívat, které může trvat i týdny a končí vyčerpáním a často smrtí. Bývá doprovázené i halucinacemi, takže děti mohly tančit na melodie krysaře, které slyšely ve své hlavě. Je možné, že si děti odešly na kopec oslavit léto u ohně, jak se rodiče domnívali, a tam podlehly masové hysterii křepčení a utančily se k smrti. V nedalekém městě Erfurt byl v kronice ve 13. století takový případ zaznamenán. Praví se, že se několik mladíků pár dní „divoce zmítalo“ a někteří zemřeli.
Veselejší osud
Odborník J. D. Zipes, který se zabývá „pravdou“ skrytou v pozadí pohádek říká, že našel důkaz, že tehdy město navštívil verbíř, který lákal lidi k osídlení neobydlených oblastí. Ve středověkém Německu opravdu takoví verbíři existovali, nosili barevné oblečení a hráli na flétnu, aby je lidé následovali. Tuto možnost připouští i německý lingvista J. Udolph, který zjistil, že v okolí Uckermark a Prignitz jsou nejčastějšími příjmením ta, která měly zmizelé děti z Hamelinu, a co víc, tehdy byla tato oblast osvobozena od Dánů a stěhovali se tam Němci. Výraz „děti“ může být odkazem na mladé lidi, kteří si ve veselém průvodu „odtančili za možná lepším živobytím“, stejně jako na mnoha jiných místech celé rodiny. Kronikář v roce 1384 svou poznámkou „… naše děti odešly“ třeba neměl na mysli jejich záhubu, jen zaznamenal přirozenou migraci.
Zdroje: historyofyesterday.com, www.bbc.com
