Josef Vinklář, který se narodil jen 2,5 km od své chalupy, měl ke zdejšímu kraji hluboký vztah. Jeho chalupa v Jinolicích nebyla jen místem pro dovolenou, byla jeho útočištěm. Obklopen přírodními krásami často navštěvoval své přátele v rodné obci, kde si dával kávu a trávil volné chvíle na zahradě.
Jedním z vrcholů chalupy byla její předzahrádka, o kterou s láskou pečoval sám Vinklář. Pěstoval zde růže, které dodávaly pozemku příval barev a vůní. Růže byly důkazem jeho vášně pro zahradničení a lásky k prostým radostem života.
Hospoda Na Jívě
V sousedství jeho chalupy stála hospoda Na Jívě, historický podnik pocházející z 19. století. Vinklář zde měl své pravidelné místo, kde si vychutnával pivo ze svého baculatého půllitru, který zdědil po otci. Právě na takových místech si herec skutečně osvojil místní kulturu a vybudoval si trvalé vztahy s komunitou. Aktivně se účastnil místního dění, například hasičských soutěží či různých besed. Zajišťoval místním také vstupenky do divadla v Praze, čímž podporoval kulturní angažovanost v regionu. Jeho zásluhy o obec mu vynesly statut čestného občana.
Ve světě ovládaném obrazovkami se Vinklář v polovině devadesátých let záměrně rozhodl nemít ve své chalupě televizi. Místo toho si vychutnával život u rybníka a na zahradě a plně se ponořil do klidu Českého ráje. Často prohlašoval: "Je to nejkrásnější místo na světě. Není náhoda, že se mu říká Český ráj."
Obnova duše chalupy
Josef Vinklář chalupu celou zrekonstruoval
Chalupa nebyla vždy idylickým útočištěm, jakým se stala. Původně to byla zarostlá stavba s hnojištěm a suchým záchodem místo předzahrádky. Josef Vinklář byl však muž s vizí. Opravil nemovitost doslova od základů.
Jednou z nejcennějších věcí v chalupě byla stará pec v hlavní místnosti. Pan Vinklář jednou prozradil: "Ta kamna byla důvodem, proč jsem chalupu koupil." Pečlivě pec obnovil a navrátil jí původní krásu – najal si zručného kamnáře, aby kamna dokonale zapadla do rustikálního kouzla chalupy.
Rozloučení, po kterém zůstala těžká srdce
V příjemném prostředí své chalupy se Josef Vinklář stával skvělým vypravěčem. Podělil se o vyprávění o svém dětství, o své herecké odpovědnosti, o úctě k mateřskému jazyku i o pohrdání ukvapenými soudy. Měl hlubokou lásku k pohádkám, obdiv k ochotnickým hercům a vášeň pro rozhovory. Nebyl jen sousedem, byl vynikajícím a spolehlivým společníkem, kterého si všichni vážili.
Chalupu Josefa Vinkláře jeho syn prodal
Po smrti Josefa Vinkláře zdědil chalupu jeho syn Adam, ale nakonec ji prodal. Zpětně vyjádřil lítost: "V tu chvíli jsem usoudil, že je to dost finančně náročné. Měl jsem dokonce v úmyslu tam bydlet a začal jsem ji rekonstruovat. Ale pak z toho sešlo. Nakonec se to prodalo, čehož teď velmi lituji. Ale stále k tomu místu chovám velkou náklonnost, stejně jako můj otec."
Příběh chalupy Josefa Vinkláře v Českém ráji je dojemným vyprávěním o milovaném herci a jeho hlubokém vztahu k místu nevídané krásy. Chalupa sice změnila majitele, ale vzpomínky a odkaz Josefa Vinkláře přetrvávají dál, vryty do samotné duše tohoto idylického útočiště v srdci Českého ráje.
Zdroje: krajskelisty.cz, ahaonline.cz, idnes.cz
