Každoročně se desítky houbařů otráví v důsledku záměny houby, přičemž některé případy mají vážné zdravotní následky nebo dokonce způsobí i smrt. Pochopení a dodržování základních pravidel sběru hub může rizika výrazně snížit.
Základy bezpečného sběru hub
Základem bezpečného sběru hub je zásada absolutní jistoty: sbírejte pouze ty houby, které můžete s jistotou identifikovat. Mladé houby nebo houby postižené neobvyklým počasím nemusí vykazovat všechny své typické znaky, což z nich činí rizikový úlovek do vašeho košíku.
Naučit se přesně určovat houby je velmi důležité. Pro začátečníky je vhodné začít se známými druhy a postupně se učit o těch méně běžných, včetně jejich jedovatých dvojníků.
Muchomůrka růžovka a muchomůrka tygrovaná
Muchomůrka růžovka, známá také jako muchomůrka máslová, patří k nejchutnějším houbám vyskytujícím se v českých lesích. V mládí má polokulovitý klobouk, který později zploští a může dorůst do průměru 4 až 20 centimetrů. Bílá dužnina této houby se po poranění mění na růžovou. Najdeme ji ve všech lesích od časného jara do podzimu. Muchomůrka růžovka má vroubkovaný límec s rýhami podobnými těm na boku mince.
Naproti tomu muchomůrka tygrovaná má klobouk o průměru od 4 do 12 cm, šedohnědý nebo žlutohnědý odstín a bílou dužninu. Tato houba patří k nejsmrtelnějším, způsobuje otravu mykoatropinem. Roste především v listnatých lesích a parcích, zejména v teplejších oblastech. Muchomůrka tygrovaná má vždy hladký límeček. Pokud najdete houbu s hladkým límcem nebo si nejste jisti jejím určením, raději ji nechte být.
Holubinka trávozelená a muchomůrka zelená
Muchomůrka zelená je nejjedovatější houba na světě
Holubinka trávozelená se obvykle vyskytuje pod břízami, ale může růst i pod smrky, v parcích a podél lesních cest. Má zelenou čepičku o velikosti až 10 cm, která je uprostřed nahnědlá. Tato houba je známá svou skvělou chutí. Holubinka má bílou, křehkou nohu a pod nohou nemá žádný prsten ani pochvu.
Naproti tomu muchomůrka zelená je nejjedovatější houbou u nás. Vyznačuje se typickou pochvou, často označovanou jako pohárek smrti, ze které vyrůstá bělavý třeň. Dává přednost teplejším oblastem, zejména listnatým lesům, ale lze ji nalézt i pod jehličnany. Mladé muchomůrky zelené mohou být zaměněny za pýchavky, zatímco dospělé jedince lze zaměnit za holubinky zelené nebo jiné jedlé druhy. Muchomůrka zelená má nazelenalý klobouk a pod nohou pochvu, která je pro její určení rozhodující.
Ryzec smrkový a ryzec kravský
Ryzec smrkový lze nalézt od konce léta do listopadu ve smrkových lesích nebo na okrajích lesů a lesních potoků. Houba má oranžový klobouk s tmavými kroužky a starší exempláře mohou mít na klobouku zelené skvrny. Má pikantní chuť a nejlépe chutná pečená s kmínem nebo naložená v octě. Při poranění produkuje ryzec smrkový mléko barvy čerstvě nastrouhané mrkve.
Naproti tomu ryzec kravský má klobouk výrazně chlupatý, načervenalý a označený světlejšími pruhy. Může dorůstat až 13 cm do šířky a obvykle roste pod břízami a ve světlých lesích ve stejném období jako ryzec smrkový. Ryzec kravský způsobuje silné průjmy a zvracení. Při poranění produkuje bílé mléko, čímž se odlišuje od ryzce smrkového.
Liška obecná a hlíva olivová
Lišky, patří mezi nejoblíbenější a nejchutnější houby. Rostou v jehličnatých lesích, zejména pod smrky, a mají žlutý nebo oranžovohnědý klobouk se zahnutými okraji a bílou dužninou. Tyto houby se nejlépe hodí do krémových omáček a polévek. Vyrůstají ze země, nikoliv v trsech.
Hlíva olivová se obvykle vyskytuje v teplejších oblastech a roste na kmenech nebo pařezech listnatých stromů, často ve větších trsech. Má nálevkovitý klobouk, který je oranžový nebo nahnědlý, a pevnou žlutou dužninu. Tato houba způsobuje mírnou otravu, která obvykle vede k žaludečním potížím, jež samy odezní. Hlíva olivová roste v trsech na dřevě, čímž se odlišuje od lišky.
Hřib kovář a hřib satan
Hřib kovář
Hřib kovář lze najít již v květnu, s vrcholem v létě a na podzim. Roste ve všech typech lesů, nejvíce ve smrkových lesích a zejména v podhůří. Hřib má tmavě hnědý až hnědočerný sametový klobouk a sytě žlutou dužninu, která se po poranění intenzivně modrá. Třeň hřibu kováře je načervenalý a šupinatý. Houba je oblíbená pro svou pevnost a je chutná v omáčkách a nakládaná v octě, vyžaduje však delší tepelnou úpravu.
Hřib satan je vzácný a vyskytuje se především v teplých listnatých lesích pod buky, duby, lípami, břízami a habry. Jeho klobouk je bělavý nebo našedlý a dužnina je na řezu bělavá se slabým modrým nádechem. Za syrova je hřib satan prudce jedovatý, způsobuje silné žaludeční a střevní potíže. Vzhledem k jeho vzácnosti by se měl chránit a nesbírat. Hřib satan má na třeni červenou síťku, která ho odlišuje od tmavšího klobouku a červených šupin hřibu kováře.
Znalost a opatrnost
Sbírání hub může být příjemnou a obohacující činností, pokud se provádí se znalostí a opatrností. Vždy dodržujte základní pravidla určování a v případě pochybností houbu nekonzumujte. Dodržováním těchto zásad si můžete užívat darů přírody bez rizika otravy.
Zdroje: lidovky.cz, living.iprima.cz, idnes.cz
Sledujte nás v Google Zprávách