Smíchov představuje nápadný kontrast ve své krajinné a sociální struktuře. Jeho dolní část, labyrint úzkých uliček a skromných činžovních domů, ostře kontrastuje se zbytky průmyslových a železničních areálů. Oblast v poslední době zaznamenala transformační rozvoj se vznikem smíchovského centra Anděl, vyznačujícího se moderními kancelářskými budovami a nákupními centry.
Horní část Smíchova se naopak pyšní luxusními rezidenčními čtvrtěmi, jako jsou Hřebenky, Malvazinky a Dívčí Hrady. Oblasti jsou známé svými panoramatickými výhledy na Prahu a nabízejí pohled na bohatou tvář města.
Po stopách smíchovských kořenů
První zmínka o Smíchově pochází z roku 1297, jak je zaznamenáno ve Zbraslavské kronice. Původně se zde rozkládaly zelené louky a byl zde postaven srubový palác pro korunovační hostinu Václava II., o němž se předpokládá, že se nacházel právě na Smíchově. V průběhu staletí došlo v kraji k významným změnám, církevní instituce získaly území, vznikly vinice a chmelnice.
Smíchov z roku 1872
Kraj má také bohatou náboženskou historii, kdy v roce 1341 vlastnil dvůr král Jan Lucemburský, což vedlo k založení kartuziánského kláštera a kostela Panny Marie.
Záhada názvu Smíchov
Původ jména Smíchov zůstává zahalen tajemstvím, existuje několik zajímavých legend a teorií.
Jedna z hypotéz klade vznik názvu do 14. století, kdy došlo k první parcelaci území. Eduard Wejšera obdržel kolem roku 1390 královské povolení chovat na území ovce, kozy a skot. Od té doby vznikl název Smíchov, což znamená "smí chovat".
Jiný příběh, zaznamenaný v Hájkově kronice, vypráví o události, kdy kníže Vojen nařídil převézt přes Vltavu vzpurného jedince jménem Ronovic, aby se oběsil v lese. Vypráví se, že zlí duchové se tehdy tak radovali, že propukli ve výbuch smíchu, odtud název Smíchov.
Další teorie přisuzuje název jistému Janu Smíchovskému, který prý v roce 1430 koupil pozemky a pojmenoval je po sobě. Na rozdíl od této verze je teorie, že Smíchov vznikl jako slovanské "smíchovské panství", vyvrácena historickými důkazy, neboť podobně znějící polské vesnice získaly své jméno mnohem později, přepisem z německých jmen.
Legenda o Šemíkovi
Podle jedné z nejzajímavějších teorií Horymír v triumfálním okamžiku, když překonal hradby Vyšehradu na svém věrném koni Šemíkovi a poté přeplaval řeku Vltavu, vystoupil na levý břeh. S pohledem zpět na Vyšehrad, propukl v radostný smích, oslavující svou úspěšnou záchranu. Jeho radost při této podívané prý vedla ke vzniku názvu Smíchov.
Tavicí kotel kultur
Za nejpravděpodobnější dobu pojmenování Smíchova se považuje období vlády Karla IV. Založení kostela svatého Jakuba v roce 1383 a následná parcelace zdejší půdy v roce 1386 vedly ke vzniku různorodé osady. Směsice obyvatelstva a kultur mohla dát vzniknout názvu "Smíchov", který je poprvé zaznamenán v roce 1402.
Stejně jako u mnoha jiných míst se pravý původ názvu Smíchova asi nikdy nepodaří jednoznačně určit. Jeho četné legendy a historické teorie však dodávají hloubku bohatým pražským dějinám. Ať už to byl smích duchů, šlechtic jménem Jan Smíchovský nebo zvířata chovaná v tomto kraji, název Smíchov stále poutá představivost těch, kdo zdejší zajímavou pražskou čtvrť zkoumají.
Zdroje: cs.wikipedia.org, nasepraha.cz, facebook.com
