Rudolf Hrušínský měl hlubokou lásku k rybaření. Jeho vášeň ho přivedla k pořízení chaty na klidném břehu řeky Lužnice v Plané nad Lužnicí. Pro Hrušínského tato chalupa nebyla jen letním únikem, ale místem klidu, útočištěm daleko od rušného městského života.
Miroslava Rokosová, pracovnice informačního centra v Plané, na Rudolfa Hrušínského vzpomíná s láskou: "Obzvláště si užíval klidu a pohody při rybaření. Na úlovku mu tolik nezáleželo, protože ryby občas pouštěl zpátky do vody." Herec se dokonce stal členem místní rybářské organizace, kde s kolegy rybáři navázal kamarádské vztahy.
Nebyl to však jen rybolov, co dělalo tuto chalupu výjimečnou. Hrušínský se zde poprvé setkal se svou ženou Evou a začal zde jejich milostný příběh. Jak vzpomíná Eva Hrušínská: "Místo, kde stojí naše chata, je místem, kde jsme se s Rudolfem poprvé setkali a kde jsme se poprvé políbili." Pro manžele Hrušínské měla Planá nad Lužnicí hluboký význam.
Útočiště pro přátele a rodinu
Chalupa Hrušínských se stala střediskem vřelosti a pohostinnosti. Přátelé herci, včetně Josefa Kemra a Miloše Kopeckého, často navštěvovali Rudolfa Hrušínského a libovali si v klidné atmosféře Plané. Místní obyvatelé herce zbožňovali a jeho žena Eva často chodila do místní pekárny pro čerstvé rohlíky a mezi obyvateli se těšila velké oblibě.
Chalupa byla v průběhu let také svědkem ceněných tradic. Každou první sobotu o letních prázdninách se peklo selátko, které potěšilo přátele, kteří se na tuto slavnost sešli. Členové rodiny si ze svých cest přivezli láhve se slanou vodou, kterou slavnostně vylili do rybníka u chalupy, vyprávěli o svých dobrodružstvích a vytvářeli trvalé vzpomínky.
Hořký spor a nový začátek
Po smrti Rudolfa Hrušínského se bohužel mezi jeho syny, Janem a Rudolfem mladším, rozhořel hořký spor o dědictví opečovávané chalupy. Protože se nedokázali usmířit, neochotně se rozhodli nemovitost prodat.
Pro Jana znamenala ztráta chalupy konec jedné éry, ale také začátek nové kapitoly. Zakoupil statek ze 14. století ve Stráži nad Nežárkou a pustil se do jeho obnovy a oživení. Původní stáje pro koně byly přeměněny na pokoje pro hosty a z kravína se stala okouzlující vinárna s útulným krbem.
Jan Hrušínský, vždy skromný, popsal svůj přístup slovy: "Jezdím si tam odpočinout od práce. Myslím si, že každý by měl dělat jen to, co opravdu umí, takže se řemeslníkům ani zahrádkářům do práce nepletu." Jeho láska ke statku byla hmatatelná, a dokonce uvažoval o tom, že si z něj udělá trvalé bydliště, ale volání sirén pražského hluku a vábení divadla zůstávalo neodolatelné.
Zdroje: idnes.cz, casopisbarbar.cz, expres.cz
Sledujte nás v Google Zprávách