Úspěch projektu, který vyvrcholil oceněním "Rekonstrukce roku", poukazuje na složitost a přínosy obnovy historických staveb a nabízí cenné poznatky z oblasti ochrany architektury.
Dějinné události a počáteční stav
Zámek Hrádek byl na konci 20. století pouhou skořápkou svého někdejšího já. Stal se jednou z nejohroženějších staveb na Plzeňsku, jehož chátrání urychlilo znárodnění a změna účelu po druhé světové válce. To zahrnovalo přestavbu na nájemní byty, kancelářské prostory, a dokonce i na kravín. Symbolem degradace zámku bylo zřícení barokní věže v roce 1976, které ztělesňovalo zanedbanost, jíž čelil.
Lejskovo spojení se zámkem začalo v roce 1989 a znamenalo počátek vize, která se začala uskutečňovat po více než deseti letech. Vize se netýkala pouze architektonické obnovy, ale také oživení historického a kulturního významu hradu.
Proces obnovy
Obnova Hrádku pod Lejskovým vedením je ukázkovým příkladem toho, jak lze historické budovy zachovat a upravit pro současné využití při respektování jejich historické podstaty. Proces zahrnoval pečlivý průzkum s cílem porozumět původním architektonickým prvkům a materiálům a zajistit, aby veškeré doplňky nebo opravy byly v souladu s historickým kontextem budovy.
Projekt zdůraznil význam adaptivního opětovného využití – principu, který umožňuje, aby historické budovy sloužily současným funkcím, ale zároveň byla zachována jejich historická a architektonická podstata. V případě zámku Hrádek to znamenalo nejen obnovu fyzické struktury budovy, ale také oživení jeho role v rámci komunity jako živého kulturního a historického místa.
Výzvy a odměny
Jednou z hlavních výzev při obnově historických objektů, jako je Hrádek, je finanční stránka. Lejsek otevřeně přiznává, že od investice do obnovy hradu se neočekává přímá finanční návratnost. Úspěch projektu se naopak měří podle toho, zda se podaří dosáhnout udržitelnosti a pokrýt provozní náklady různými způsoby, například z cestovního ruchu a akcí, a zajistit tak zachování památky pro budoucí generace.
Vzdělávací dopad
Obnova Hrádku slouží jako vzdělávací nástroj, který nabízí pohled na výzvy a složitosti ochrany architektury. Zdůrazňuje význam mezioborové spolupráce, která kombinuje historický výzkum, architektonický návrh a inženýrství, aby bylo dosaženo soudržné strategie obnovy.
Zdroje: irozhlas.cz, mujrozhlas.cz, amhz.cz