Největší rozmach zažilo chatařství a chalupářství v době od 60. do 80. let minulého století. Ovšem kořeny této kultury sahají až do konce 19. století.
Historické kořeny a kulturní význam
Chataření, jak ho známe dnes, se začalo ve větší míře rozmáhat po první světové válce. Mladí trampové se rádi jezdili bavit do přírody, u táboráku zpívali písně, přes den hráli kolektivní hry a večer usínali pod širákem či ve stanech. Postupem času si pak začali stavět chatky. Právě touha po soukromém útočišti, kde by se člověk mohl spojit s přírodou a pořádat setkání podle vlastních podmínek, položila základ pro široké rozšíření chalupaření.
Růst a proměna
Chalupaření se stalo velmi oblíbenou rekreační činností
V průběhu desetiletí se z původně jednoduchých dřevěných chatek vyvinuly větší objekty i zděné obytné domy, což odráželo rostoucí snahu Čechů z různých společenských vrstev o osobní útočiště. Vznikaly také chatové osady, které transformovaly individuální zájmy do kolektivních center volného času a komunitního života.
Proměna se netýkala jen fyzické stránky, ale také vnímání; to, co bylo kdysi chápáno jako skromný únik, se stalo symbolem klidu a svobody, kterého si vážily celé generace. Kulturní posun byl významný, základní přístřešky se postupně měnily v letní či víkendová sídla. Hodně lidí se dokonce rozhodlo na chalupách trvale žít, obzvláště v době penze.
Vliv socialismu
Je zajímavé, že socialistický režim v Československu sehrál v šíření chalupářské kultury nečekanou roli. Vzhledem k tomu, že cestování do zahraničí bylo značně omezeno, nabízely chaty a chalupy dostupný únik a podporovaly pocit svobody a soukromí, který byl jinak těžko dosažitelný. Vládní shovívavost vůči výstavbě chat byla pragmatickým ústupkem, jehož cílem bylo udržet spokojenost občanů v rámci hranic země.
V tomto období došlo k rozmachu kutilství, kdy lidé využívali svých schopností a vynalézavosti, aby si postavili a užívali vlastní letní útočiště, často s využitím materiálů a lokalit, které byly k dispozici po druhé světové válce, včetně prázdných nemovitostí po odsunutých Němcích, které bylo možné pořídit za pár korun.
Volný čas
Chalupy se často dědí z generaci na generaci
V 60. letech 20. století, s nástupem kratšího pracovního dne, se Češi stále častěji obraceli na své chaty a chalupy jako na hlavní místo trávení volného času. Chaty sloužily nejen jako fyzický prostor pro odpočinek a zahrádkaření, ale také jako důležité společenské zázemí daleko od omezení městského života. Chalupy se staly místem, kde Češi mohli projevit svou kreativitu, posilovat komunitní vazby a věnovat se volnočasovým aktivitám, které přinášely uspokojení i regeneraci.
Tato doba také zdůraznila mezigenerační aspekt života na chalupě, kdy se na údržbě a užívání prostor podílely celé rodiny. Od zahradničení a kutilských projektů až po houbaření a užívání si přírody – chalupa ztělesňovala holistický přístup k trávení volného času a spojovala fyzickou aktivitu se sociálními a rodinnými vazbami.
Zdroje: extra.cz, lifee.cz, prozeny.blesk.cz
Sledujte nás v Google Zprávách