V roce 1985 narazili dělníci při běžných výkopových pracích na ulici Daszyńska v polské Slezské Středě na skrýš stříbrných mincí. V té době objev nezpůsobil v novinách žádný velký rozruch. Fascinující obrat však nastal v květnu 1988, kdy stavební četa provádějící výkopové práce pro základy nové telefonní ústředny ve stejné oblasti objevila hromadu zlatých mincí. Nově nalezený poklad vzbudil zájem památkářů i hledačů pokladů a odstartoval cestu do minulosti, která odhalila neocenitelný kus české historie.

Velkolepá zlatá koruna

Nejúchvatnějším kouskem pozoruhodného nálezu byla bezpochyby skvostná zlatá koruna zdobená osmdesáti šesti drahokamy a dvaceti šesti perlami. Jedinečným prvkem koruny byly postavy orlů držících v zobácích zlaté prsteny, symbol pocházející z byzantské doby a znamenající spravedlivou a velkorysou vládu v království. Zlatá křídla orlů byla zdobena safíry a spinely, zatímco jejich oči zářily červenými rubíny.

Historici se domnívají, že koruna byla původně určena ke korunovaci českých královen ve 14. století a vzhledem k dokladům o různých opravách se pravděpodobně dočkala častého používání. Mezi významné nositelky královského kousku mohla patřit Eliška Přemyslovna, manželka Jana Lucemburského či Blanka z Valois, choť Karla IV. Přesný původ mistrovského díla však zůstává zahalen tajemstvím.

Možná souvislost se Stauffem

Objevují se spekulace, že koruna mohla být objednána císařskou rodinou z dynastie Stauffů, než se dostala do Prahy. Stauffové, známí používáním orlů ve svých erbech a uměleckých dílech, mohli korunu použít jako svatební korunovační insignie. Tuto souvislost podporuje i gema neboli rytina do drahého kamene s vyobrazením císaře a sicilského krále Fridricha II. z dynastie Stauffů, která byla ve 14. století zasazena do zlatého korunovačního kříže v Praze.

Součástí pokladu ze Slezské Středy je také nádherná brož či spona zdobená motivem orlice, která je vyřezávaná do chalcedonu úzce spjatého s Fridrichem II. Podobné brože se používaly k připevnění královnina korunovačního roucha a nabízejí pohled na tehdejší módu a regálie.

Mince nevídaného bohatství

Mince objevené v rámci pozoruhodného pokladu pocházejí především z Čech z první poloviny 14. století. Numismatici žasnou nad rozsahem souboru, který nemá v Polsku ani v České republice obdoby. Sbírce dominuje ohromujících 3824 stříbrných pražských grošů, které nechal razit Jan Lucemburský. Již samotný počet českých mincí naznačuje, že patřily bohaté osobě s úzkými vazbami na Pražský hrad.

Podivný zvrat osudu

Jedna zajímavá otázka zůstává: Jak se stalo, že tak cenný poklad zmizel na tolik staletí v propadlišti dějin? Proč Karel IV. korunu nekoupil zpět, když ji potřeboval pro korunovace svých dalších manželek?

Jedno z možných vysvětlení spočívá v ničivé morové epidemii, která se v roce 1348 přehnala Evropou. Když kontinent zachvátil strach a zoufalství, lidé obviňovali Židy, že mor přinesli z Blízkého východu. V roce 1349 se ve Vratislavi nedaleko Slezské Středy odehrál násilný pogrom, který vyvolal strach a nejistotu mezi židovskou komunitou.

Je pravděpodobné, že židovský bankéř jako Mosche, který v roce 1348 zajistil půjčku pro Karla IV. ve Slezské Středě, zazdil svůj nejcennější majetek včetně českého královského pokladu a vlastního bohatství v českých, florentských a benátských zlatých mincích, protože se obával o svůj život a majetek.

Historici poukazují na vyhnání židovské komunity ze středního Slezska v roce 1362 jako na klíčovou událost, která mohla přispět k dlouhému utajení pokladu. Teprve v květnu 1988, při vykopávkách základů telefonní ústředny, se svět znovu stal svědkem úchvatného českého královského pokladu.

Zdroje: lovecpokladu.cz, cs.wikipedia.org, stavitele-katedral.cz