Stachelberg
Dělostřelecká tvrz Stachelberg, která se nachází v malebné krajině Krkonoš, je dokladem obranného úsilí Československa před druhou světovou válkou. Stavba byla zahájena v letech 1935 až 1938 a byla součástí rozsáhlejšího plánu na opevnění země proti případným invazím. I přes svůj nedokončený stav zůstává Stachelberg fascinujícím místem k prozkoumání.
Pevnostní komplex zahrnující malé bunkry a větší pevnostní objekt vybízí návštěvníky k odhalení skrytých aspektů vojenských příprav té doby. Muzeum zřízené v 90. letech 20. století obohacuje zážitky návštěvníků o expozice, které podrobně popisují historii pevnosti, nechybějí ani fotografie, modely a další artefakty.
Tvrz Hanička
Dělostřelecká tvrz Hanička ztělesňuje důmyslnost předválečného vojenského inženýrství v Československu. Pevnost postavená ve 30. letech 20. století jako obrana proti potenciální německé agresi je podzemním zázrakem, který se skládá ze šesti podzemních bojových objektů propojených rozsáhlými chodbami a komorami schopnými udržet obklíčenou posádku po celé měsíce.
Přestože byla Hanička dokončena v roce 1938, nikdy se nedočkala bojů, pro které byla navržena, a bez odporu padla do německých rukou, kde následně během druhé světové války a po ní utrpěla značné škody. Ve druhé polovině 20. století byla přebudována na moderní kryt vybavený nejmodernějšími technologiemi, které zajišťují přežití v těžkých podmínkách. Dnes je Hanička prohlášena za kulturní památku a nabízí návštěvníkům pohled na moderní rekonstrukci. Její historický význam slouží jako silná připomínka výzev, kterým čelily minulé generace.
Terezín
Pevnost Terezín, největší dochované opevnění svého druhu v České republice, je kolosální stavbou se strašidelnou historií. Její výstavba, kterou zadala Marie Terezie, vedla na konci 18. století k vysídlení dvou vesnic a změně toku řeky Ohře. Masivní projekt, který se rozkládal na ploše 398 hektarů, byl vrcholným dílem inženýrského a vojenského plánování.
Ačkoliv byl Terezín původně navržen jako vojenský val, nikdy se do bitvy nezapojil. Jeho role se však v průběhu dějin výrazně měnila – od státní věznice po vojenské vězení. Jeho nejtemnější kapitolou však bylo období druhé světové války, kdy se stal internačním táborem pro Židy, předehrou k jejich tragickému osudu ve vyhlazovacích táborech. Malá pevnost, součást terezínského komplexu, nechvalně proslula jako vězení gestapa, kde trpěly a umíraly tisíce lidí. Dnes je Terezín pochmurným památníkem těch, kteří přišli o život v důsledku rasové a politické perzekuce.
Josefov
Pevnost Josefov, postavená za císaře Josefa II., je brilantní ukázkou vojenské architektury 18. století, která měla chránit východní Čechy před případnými nájezdy. Jedinečnost Josefova spočívá nejen v jeho strategickém řešení, ale také ve způsobu, jakým integroval vojenský a civilní život a vytvořil ve svých zdech samostatnou komunitu.
Pevnost je obklopena důmyslnou sítí opevnění a podzemních chodeb, která kdysi patřila k nejrozsáhlejším obranným systémům v Evropě. Prohlídky tunelů a pevnosti poskytují fascinující pohled na inženýrské zázraky minulosti a nabízejí představu o každodenním životě lidí, kteří zde žili a pracovali.
Jablunkovské šance
Oblast Jablunkova, která se nachází na hranicích České republiky, Slovenska a Polska, představuje pozoruhodný příklad opevnění v horských průsmycích. Systém, který vznikl mezi 16. a 19. stoletím, se soustředil především kolem Jablunkovského průsmyku – klíčové obchodní cesty historicky známé jako Měděná stezka, která usnadňovala pohyb mědi z uherských dolů přes Slezsko do Evropy. Strategický význam průsmyku se v průběhu staletí vyvíjel, zejména v souvislosti s hrozbami ze strany Osmanské říše a dalších sil, které si vyžádaly pevné obranné postavení.
Opevnění v tamní oblasti, známá pod souhrnným názvem Jablunkovské šance, byla vybudována především na ochranu před různými vojenskými hrozbami, včetně Osmanů, uherských protihabsburských povstalců a dalších evropských sil. Ústředním bodem obranného systému byly Velké šance v Mostech u Jablunkova, přičemž nejstarší pevnost na Svrčinovci pochází z roku 1578. I přes staletí změn jsou zbytky opevnění, včetně příkopů, valů a zdí, stále patrné a nabízejí pohled na strategický význam oblasti v historických vojenských taženích.
Korunní pevnůstka
Korunní pevnůstka v Olomouci, součást někdejší bastionové pevnosti, představuje unikátně dochované dílo vojenské architektury z poloviny 18. století. Skládá se z pětibokého bastionu a dvou polobastionů, nachází se zde také barokní prachárna a zbytky empírové strážnice.
Pevnost kdysi sloužila jako velkolepý vstup do města Olomouce, doplněný kanonickými zahradami a stromovou alejí vedoucí do města. Po vyřazení z provozu plnila pevnost různé role, od armádního skladu až po součást botanické zahrady a rozária. Dnes, spravována občanským sdružením Muzeum Olomoucké pevnosti, otevírá své brány veřejnosti a nabízí výstavu Prachárna, která se noří do hloubky vojenské historie Olomouce a jejího opevnění.
Pevnosti České republiky, vystihují bohatou vojenskou historii a architektonickou rozmanitost země. Jde o historické památky, které odrážejí nejen strategický význam českých zemí v průběhu staletí, ale nabízejí také jedinečné okno do minulosti.
Zdroje: turistickamapa.cz, kudyznudy.cz, fajnvylety.cz